Zakázky vs. novinky

Tak jsem si to dnes spočítala: vyšívačku mám už 10 měsíců a pořád mě ohromně baví. Nápady mohu realizovat skoro obratem. Vzorování na vlastním stroji je skvělé, ale stále časově velmi náročné. A to tak, že některé novinky vznikají dlouhé týdny, než se je podaří dotáhnout do zdárného konce. Pokusím se vám nastínit v obrysech, proč musím stopnout zakázkovou práci kvůli vlastnímu růstu a to definitivně. 

Často si píšete jen o šatičky pro panenku, kterou jste kdysi u Břichopase pořídili nebo o hračku ze starších kolekcí. Mě to moc těší a moc ráda bych vám všem chtěla vyjít vstříc, ale takové snášení modrého z nebe u mne probíhá na úkor spánku a odpočinku. Za poslední půlrok jsem párkrát zkolabovala a ten pocit, kdy úporně bolí obyčejné dýchání a zvracíte od rána do večera už nechci zažít. V lednu jsem odmítla hospitalizaci do nemocnice, z mého pohledu jsem si nemohla dovolit být 10 dní off. 

Když vzoruju nový motiv, stojí za tím mnoho hodin u počítače i u stroje. Větší firmy si na takovou práci najímají programátory (ale i na další procesy) a proto je navíc účtována. Je to pochopitelné, nikdo z nás nemůže pracovat za děkuju. Když křivkuji obrázek, nemohu dělat nic jiného. Ani šít, ani stříhat, ani balit objednávky. V ceně konečného výrobku je zohledněná tato moje neviditelná práce  a také samozřejmě rychlejší výroba při sériové tvorbě a tak jakýkoliv zásah do procesu, byť zdánlivě jednoduchý, jen změna barev, nití a látek na vaše přání, je zásah do rozpočtu, který ale neúčtuji. Takže v tu chvíli pracuji zadarmo. S tím nemám vnitřní problém, jen už není zkrátka kdy takovou práci dělat.

Hračkové tvorbě se intenzivně věnuji od roku 2002 a potřebuji vidět posun. Životní situace mě tlačí neúprosně k třídění, co je důležité a co už méně, den má pro mě stejně hodin jako pro kohokoliv jiného. Udivuje mne, jak mnoho lidí považuje míru mých starostí za lehce zvládnutelnou. Těžko co vysvětlovat, sytý hladovému nevěří :) A tak jsem si řekla, že tomuto pomyšlení půjdu naproti. Ulehčím si život tak, jak jen to je v mé situaci čtyřnásobné samoživy možné. Pokusím se svému snu dát selské základy a neudřít se k smrti. Dobiju si svůj vnitřní akumulátor. A co si budeme namlouvat: po čtyřicítce je každý rok opravdu znát :))

Nestane-li se něco neočekávaného (jako třeba hospodářská krize či moje úmrtí) máte se nač těšit! A pořád platí: bez vás by nebyl Břichopas tam, kde je, bez vás by to tak nějak postrádalo smysl... a se mnou bude hezky a plynule růst. Děkuji ❤️

IMG_8148

 

Tímto se dodatečně hluboce omlouvám všem, kterým jsem kdy přislíbila ušití čehokoliv na míru a nakonec sliby porušila a odřekla. A také všem, kteří jste psali a nedočkali se odpovědi. Buď jste se trefili do času, kdy nebylo sil ani na pár slov poděkování. Kdy jsem nad ránem padla mrtvá do postele, abych za pár hodin zase vstala a udělala pět snídaní a tři svačinky a zastavila se zas až po půlnoci. Nebo jsem jednoduše přehlédla zprávu...  např. to, že Instagram disponuje directem, jsem zjistila až po roce užívání. A co ještě dalšího interaktivního umí všechny tyhle sociální sítě, to dodnes netuším! Tak se na mě nezlobte a vyhlížejte novinky ❤️❤️❤️